Toman a Toman - ruční výroba pohlednic

Poprvé je Jablonec nad Nisou připomínán v historických pramenech již v roce 1356. Po více jak 100 letech existence je v roce1469 vypálen. Na dalších téměř 70 let se Jablonec z pramenů opět vytrácí. Pustou byla pak shledána ves Jablonec po více než tři čtvrtě století. Jen pověst o velké jabloni, která tu stávala na křižovatce horských cest a dala vsi jméno, přežila v lidovém povědomí pozdějších německých obyvatel a zůstala tak téměř jedinou památkou na původní české osídlení Jablonecka. Na pusté místo začaly před polovinou století šestnáctého přicházet první rodiny německých sklářů. Do Jizerských hor, bohatých na dřevo, písek a vodu byli povoláni sklářští odborníci z Krušnohoří a v roce 1548 byla založena skelná huť ve Mšeně. V bouřlivých dobách třicetileté války byl Jablonec vypálen podruhé, a sice 2. května 1643 Švédy. V souvislosti s všeobecným rozvojem sklářské výroby ve 2. polovině 17. století začal Jablonec poměrně rychle vzkvétat. Výrazem toho byla i v 80. letech realizovaná stavba nového, tentokráte již kamenného, kostela zasvěceného Sv. Anně.

Obec se začala rychle zvětšovat a měnit ve významné sklářské centrum. Oficiálním důkazem tohoto se stalo povýšení Jablonce na městys (v roce 1808) a na město (v roce 1866). V době povýšení měl Jablonec něco přes 2000 obyvatel. V roce 1834 se o Jablonci uvádí: "...městys Jablonec je jedním z nejdůležitějších průmyslových míst Čech a je hlavním sídlem obchodu se skleněnými korálky a perlami, které se vyvážejí do Philadelphie, New Yorku, Baltimore, Mexica, Columbie, Buenos Aires a Brazílie....". V šedesátých letech minulého století zažívala sklářská výroba konjunkturu- jablonecké zboží- se stalo ve světě pojmem. Výrazem sebevědomí představitelů nového města byla stavba dnešní Staré radnice, okresní nemocnice, umělecké průmyslové školy, městského parku a železnice. Jablonecký okres se stal rakouskou Californií: cizinci proudili do města ze všech stran, aby tu udělali "štěstí". Vzhled Jablonce se dramaticky měnil. Ve městě vyrostly desítky honosných domů a obchodních paláců neobyčejně čisté secesní architektury. V roce 1892 byla vysvěcena nově postavená židovská synagoga.

V prvním desetiletí nového století vznikly i budovy okresního soudu, městského divadla, městských lázní a starokatolického kostela architekta Josefa Zascheho.

Byla vybudována jablonecko-mšenská údolní přehrada, která ještě více zdůraznila zahradní, bezmála lázeňský, charakter města.

1. světová válka znamenala pro Jablonec ztrátu zámořských trhů- bojující Evropa neměla o bižuterii zájem. Tyto změny vyústily ve všeobecnou hospodářskou stagnaci zavedené výroby. Katastrofální situaci hladového města a jeho okolí se pokoušela řešit tehdejší městská rada výstavbou dvou dnešních nejvýznamnějších stavebních dominant města - nové radnice a římsko - katolického kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Tisíce lidí byly ziskem zaměstnání zachráněny od hladovění, přesto nevalné vyhlídky do budoucna radikalizovaly německé obyvatelstvo. To vidělo pouze líc Hitlerovy vlády v Německu, k němuž patřilo rychlé odstranění nezaměstnanosti, zvyšování výroby a stavba dálnic, nevidělo rub nacistického režimu. Brzy začala 2. světová válka a zkušeností zdejších lidí při práci se sklem bylo využito při výstavbě zbrojních továren na jemnou mechaniku a optiku.

Osvobození v roce 1945 přineslo Jablonci znovuzačlenění do Československé republiky. Přes zcela zřejmé obohacení, jež Čechům a Němcům přinášelo mnohasetleté vzájemné soužití, díky poválečné euforii a všeobecné protiněmecké nenávisti tehdy zvítězila myšlenka hromadného odsunu německého obyvatelstva do Německa. Odešlo tehdy na 38000 Němců, někteří z nich vybudovali na památku Jablonce "nové město"- Neu Gablonz. Jablonec, jako celé pohraničí, zažíval tehdy zcela specifickou etapu svých dějin.

Došlo ke znárodnění většího bižuterního průmyslu. Na místa odsunutých německých sklářských odborníků přicházeli lidé, kteří tu upřímně chtěli pomoci republice pokračovat v tradicích vyspělé sklářské a bižuterní výroby. Vyhlášením "studené války" se město Jablonec stalo i centrem těžkého průmyslu - došlo k vybudování podniků LIAZ a AUTOBRZDY. Pokračovatelem tradiční bižuterní výroby se stal výrobní komplex "Nového závodu" n.p. Bižuterie u přehrady spolu se soustředěným exportem v nové budově Jablonexu. Snaha posílit výlučné postavení jablonecké bižuterie a dále upevnit povědomí historické kontinuity této výroby u zahraničních i domácích odběratelů, vedla k uspořádání prvních velkých celostátních přehlídek této umělecko - průmyslové produkce. Od roku 1965 přerostly pak tyto akce v mezinárodní výstavy bižuterie - trienále, vyplňované v mezidobí výstavami "Svět předmětů" a mezinárodní konfrontací výroby skla a porcelánu. V centru města vznikl v sedmdesátých letech minulého století známý výstavní areál, jehož součástí je i Muzeum skla a bižuterie.