Toman a Toman - ruční výroba pohlednic

Historie města
Počátky města jsou spojené s jím procházející kupeckou cestou, zvanou "Záhošťská" a s majiteli nedalekého strážského panství - Vartemberky. V 11. století je saským kronikářem cesta ze Žitavy přes Jablonné, Mimoň, Kuřívody, Bělou pod Bezdězem, Mladou Boleslav, Čáslav a Jihlavu zmiňována jako stará a těžká (za Kuřívody se později odklonila na Mnichovo Hradiště a Prahu). Tržní osada u broda při soutoku Ploučnice a Panenského potoka byla osídlována postupně Slovany i německými kolonisty. Zmínky z r. 1352 uvádějí už farní ves. Potvrzení celních práv Karlem IV. roku 1371 tehdejším majitelům, Janovi a Václavovi z Vartemberka, znamenalo rozvoj obchodu a přínos do pokladny obce i majitelům panství. Z vybraných peněz se udržovaly a stavěly silnice, mosty, pevnosti a platila stráž pro obchodníky. Vybírání cla se udrželo do 18. stol. a vybírání mýtného až do 19. stol. V obci se rozvíjel obchod, přestože výbojné války Vartemberků s husity i Žitavou obyvatelstvu vše ztěžovaly. R. 1500 koupil Mimoň od Jana z Vartemberka Oldřich z Bieberštejnů a už r. 1505 je Mimoň uváděna jako město. R. 1511 ji vlastní jiný Jan z Vartemberka a potvrzuje městu další obchodní výsady. R. 1526 se Mimoň prodejem vrací Bieberštejnům, kteří budují na náměstí r. 1570 panské sídlo - základ pozdějšího zámku. 19. června 1578 prodal Karel z Bieberštejna Mimoň s pustým hradem Ralsko a přilehlými vesnicemi Bohuslavu Mazancovi z Frimburka. Jeho syn prodává r. 1604 panství Janu Müllnerovi z Mülhausu. Mülhausům byl majetek v pobělohorské době zkonfiskován, přešel na rod Zeidlerů, pak na Albrechta z Valdštejna. Po jeho zavraždění si majetek vyprosila vdova po Janu Hoffmannovi Zeidlerovi, ale už 15. ledna 1651 ho její zadlužené děti prodávají Janu Putzovi z Adlersthurnu. Ten byl po špatně hospodařících Zeidlerech pro mimoňské panství hotovým požehnáním. Po jeho smrti, od r. 1660, vedla nějakou dobu panství vdova a od nabytí zletilosti synové Jan František Edmund a Jan Ignác Dominik. Podle otcova odkazu nechali postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek a farní kostel. V té době tvořily město 3 katastry: vlastní Mimoň, vesnice Okrouhlá a vesnice Šibeničná. R. 1681 došlo ke sloučení všech částí a bylo ustanoveno složení městského zastupitelstva. Manželství obou posledních mužských potomků rodu Putzů bylo bezdětné, proto J. I. D. Putz ustanovil v závěti dědicem tři dcery svého zemřelého strýce Jana Marcuse Putze. Nejstarší z nich, Marie Terezie Isabela se po sňatku se svobodným pánem Ludvíkem Josefem z Hartigů r. 1705 stala univerzální dědičkou panství Mimoň. Tak se do Mimoně dostal rod Hartigů, který zde byl až do r. 1945. Když se r. 1777 schylovalo k další válce o dědictví bavorské, rozhodl se v květnu 1778 navštívit Mimoň a Stráž - terén budoucího možného válčiště - sám císař Josef II. Zatímco v 18. stol. ohrožovaly město sedlácké rebelie proti útlaku a robotě a vojenské výboje prusko - rakouské války, začátek 19. stol. znamenal zkázu největší. Rozsáhlý požár 11. června 1806 zničil téměř všechny stavby ve městě, včetně kostela. Pomoc proudila ze všech okolních měst. V r. 1865 město získalo statut soudního okresu a mělo ve správě 39 obcí s 23 tisíci obyvateli. Průmyslový rozvoj a výstavba železniční tratě, hřebčína, továren, lázní, jatek, škol apod. udělaly z Mimoně jedno z největších měst na Českolipsku. Po skončení 2. svět. války odchází rod Hartigů, odklízejí se rozbombardované části města a nastává další budovatelská éra. Vznikl vojenský prostor, postavila se nová sídliště a v blízkosti města byla zahájena těžba uranu. V 80. letech 20. stol. proběhla další vlna bourání zchátralých historických budov ve městě. Nové společenské změny po r. 1989 umožnily rekonstrukci areálu Božího hrobu i jiných památek. Město rozšířilo bytový fond o několik zrekonstruovaných panelových domů v nedaleké Ploužnici. Byla zahájena výstavba čističky odpadních vod, průmyslové zóny i obchodního centra, rekonstrukce kanalizační sítě a plynofikace města.

Historie školství
První zmínky o škole v Mimoni jsou z 16. stol., kdy byla na náklady vrchnosti postavena pod Kostelním vrchem dřevěná školní budova. V r. 1785 byla škola přestěhována do kaple a bývalého špitálu Nejsvětější trojice. Tato budova však shořela jako většina budov při velkém požáru r. 1806 a tak se škola opět stěhovala. V r. 1868 byla tehdejší farní škola povýšena na hlavní školu. Po roce 1869 se počet školních dětí zvýšil a bylo otevřeno několik tříd v jiných budovách. Přetrvávající nedostatky donutily městské zastupitelstvo rozhodnout o stavbě nové školní budovy na Böhmově vršku. Stavět se začalo v r. 1893 podle plánu stavitele Josefa Schneidera a slavnostní vysvěcení a otevření nové německé školy (dnes 2. stupeň ZaMŠ Mírová) bylo 8. září 1894. První skutečně česká škola byla otevřena v Malé (tehdejší Linkeho) ulici 12. října 1919, což připomíná i tam umístěná pamětní deska. Postupně přibývá živnostenská škola, mateřská škola, měšťanská škola a 12. září 1937 je slavnostně vztyčen český prapor v Komenského ulici č.p.101 na nové budově obecní školy, dnes 1. stupeň ZaMŠ Mírová. Osudný Mnichov znamenal uzavření školy a vyučování zde bylo opět zahájeno až 12. června 1945. V r. 1960 byla ještě slavnostně otevřena nová školní budova na Letné, dnes Zvláštní škola. V roce 1978 přibyla škola na sídlišti Ralsko. Ta je v současné době v havarijním stavu a čeká na rekonstrukci. Předchůdcem Základní umělecké školy v Mimoni byl Městský hudební ústav, založený v r. 1947. Do dnešní budovy v Mírové ulici se přestěhoval v r. 1949 a byl přejmenován na Lidovou školu umění. Střední škola byla v Mimoni v letech 1953 - 1968. Na její tradici navázalo až v r. 1990 elokované pracoviště Gymnázia v České Lípě, dnes osmileté Gymnázium Mimoň, které se nachází v budově bývalé ruské školy na Letné.

Historie průmyslu
Rozvoj celních práv, řemesel i obchodních výsad města Mimoň směřoval k vytváření cechů. Kovářů, bednářů, kolářů, tkalců, řezníků, krejčích, obuvníků, koželuhů, tesařů, zedníků, soukeníků, mlynářů, tkalců, hrnčířů, knihtiskařů a dalších přibývalo. Největší průmyslový rozvoj nastal v 19. století. V r. 1801 byla založena tiskárna kartonu (zanikla na konci 2. svět. války) r. 1850 plsťárna, v r. 1870 první česká továrna na ohýbaný nábytek, r. 1888 první parní pila a hoblovačka. Po 2. svět. válce přibyla nová lesní pila (dnes ve vlastnictví Vojenských lesů a statků), velkovýkrmna prasat Gigant, dnes již zrušené Rukavičkářské závody a textilní továrna (Severka a později Mitex). K věhlasu města přispěl i založený chov anglického plnokrevného koně v místním hřebčíně. Železniční trať z České Lípy byla vybudována v r. 1883, r. 1900 prodloužena do Liberce a patřila k uhelné Ústecko - teplické dráze. Původní plynové osvětlení města z pol. 19. stol. nahradil elektrický proud z elektrárny postavené v r. 1898. Po r. 1989 se město stalo zakladatelem několika vlastních společností. Město Mimoň má tradici ve výrobě ohýbaného nábytku z bukového dřeva. Dnes podnik Falcon a. s. ve výrobě židlí pokračuje. Dalšími velkými podniky města jsou plsťárna Mitop, a. s.. a Technické služby Mimoň, spol. s. r. o. Ve městě je hřebčín s chovem dostihových koní, krytou jezdeckou halou a dostihovou dráhou. Vojenské lesy a statky, divize Mimoň, nabízejí zpracování dřeva. Vydavatelské a tiskárenské služby poskytují Tiskárna Ralsko a Ofseta. Od r. 2001 se buduje průmyslová zóna, pokračuje výstavba čističky odpadních vod a plynofikace města. V budoucnu se počítá s výstavbou několika obchodních marketů.

Hrad Ralsko
Hrad Ralsko patří k nejstarším severočeským gotickým hradům. Některé zdroje ho uvádějí jako románský a jeho základy kladou do 12. stol. Tyčí se na jednom z kuželovitých vrcholů sopečného původu Ralské pahorkatiny ve výšce 696 m n. m. Prvním skutečně doloženým majitelem je šlechtic Heřman z Ralska z rodu Markvarticů. V r. 1377 získal Ralsko jako dědický podíl Jan z Vartemberka a jeho rod spravoval mimoňské i strážské panství do r. 1500. Janů z Vartemberka bylo několik. Jeden z nich - Jan Chudoba z Vartemberka na Ralsku, zprvu Husův přítel a později člen katolického spolku lužických měst se později opět ve víře obrátil. Jeho syn Jan, řečený Ralsko ,mezitím slíbil Lužičanům pomoc při dobytí hradu Grabštejna. Vyslané vojsko však bylo zajato. Rozzuření Žitavští na Ralsku Jana zajali a nechali popravit. Tehdy Jan starší na Žitavské zcela zanevřel a rozpoutala se vleklá válka mezi Vartemberky a Lužicí. Majitelé se opět střídali. Ani další Jan z Vartemberka neměl dobrou pověst. Hrad používal jako sídlo svých loupeživých rytířů a Žitavským působil nemalé škody. Ti se hradu zmocnili lstí r. 1468, osádku pobili a hrad na nějaký čas obsadili. Někdejší vartemberské sídlo se rozpadalo a chátralo. Majitelé dávali přednost jiným sídlům a pohodlnějším zámkům. Nějaký čas se zde razily falešné mince, což dalo vzniknout pověsti o ukrytém pokladu. R. 1505 koupil panství ralské i mimoňské Oldřich z Bieberštejna. Na náměstí v Mimoni si vystavěl jeho syn Karel nové panské sídlo a hrad začal být uváděn jako pustý. Podle jedné pověsti zde má spát vojsko podobně jako v Blaníku. Dnes se k jeho ruinám snadno dostanete po červené turistické značce buď z Mimoně přes Vranov, nebo z Novin pod Ralskem. Z vrcholu je překrásný výhled do kraje.

Okolí Ralska
V letech 1947-1991 byl v okolí vrchu Ralsko nepřístupný vojenský prostor o celkové rozloze 250 km2 (za oběť mu padlo 22 vesnic a 1 městečko) Po jeho zrušení zůstala část ohrazena a nepřístupna jako obora. Bohaté zásoby podzemní vody, lesy a mnohé architektonické i přírodní památky jsou dnes vhodné pro rekreaci a cestovní ruch. Vyznačeny jsou některé cyklostezky. O rozvoj oblasti se starají i členové mikroregionu Podralsko.

Sochy a ostatní památky
Sochy ve městě jsou převážně barokní. Nejvíce jich je zasvěceno Janu Nepomuckému (jedna na Poštovním mostě, jedna u Písečného mostu a další u kostela). Významný je i sloup Nanebevzetí Panny Marie na náměstí 1. máje (v současné době v rekonstrukci), sousoší Neposkvrněného početí Panny Marie (Immaculata) u hotelu Beseda či sousoší Getsemanská zahrada v Březinově ulici.

Ostatní památky
Ze starých staveb města zůstala jen část. Roku 1806 postihl město zhoubný požár, popelem lehlo 283 domů vnitřního města. Byl vydán zákaz staveb ze dřeva, dřevěné domy v Lužické ulici i jinde jsou tedy z doby před rokem 1800. Uvnitř města jsou zachovány některé pozoruhodné fasády domů z 19. století. Zbytky původní tvrze v oblasti statku na jižním okraji města zničilo bombardování 8. května 1945. Radnice z roku 1655 na náměstí sloužila po 2. světové válce pozemkovým knihám, potom hudební škole a konečně státnímu statku a pionýrům. Postupně zchátrala a byla odstřelena v roce 1986. Na jejím místě je dnes městská tržnice. Zámek na náměstí postavili r. 1570 Bibrštejnové, ve výstavbě pokračovali Putzové a Hartigové. Po roce 1945 ve správě armády podlehl zkáze a byl odstřelen roku 1985. Pivovar z roku 1666 byl po 1. svět. válce zrušen a na jeho místě postaveno kino "Ralsko" (dnešní Dům kultury Ralsko).