Toman a Toman - ruční výroba pohlednic

Na pomezí Moravy a Slezska byla patrně koncem 13. století založena hornická osada u naleziště stříbrných a olověných rud. Již v roce 1301 je jmenována jako město olomoucké kapituly.


Název města Budišov nad Budišovkou může údajně pocházet i od nepravidelné zástavby města, od bud havířů (viz Novák Jar. 1977). V širším okolí byla v minulosti provozována rozsáhlá těžba zvláště v okolí Starých Oldřůvek, Barnova a Rudoltic (Kolb H. 1988). Městský znak je poprvé připomínán v roce 1564, kdy měl modrý štít se stříbrnými zkříženými hornickými kladívky (viz Civitates montanarum ..VIII, Příbram). Znak horního města během staletí doznal změn zrovna tak jako charakter těžby.

Počátkem XIX. století, podstatně později než na jiných místech v Evropě, začala v této oblasti moravskoslezského kulmu rozsáhlá těžba jílových břidlic jako krytinového, obkladového a dlažebního materiálu. A právě především jílové břidlici, ať už štípatelné či ne, je věnována expozice v městském muzeu v Budišově nad Budišovkou, která byla díky pochopení Městského úřadu, ve spolupráci s Městským kulturním střediskem, otevřena v roce 1996 v nejstarší městské budově bývalého vodního mlýna. Oblast msz. Kulmu zaujímá přibližně rozlohu 3200 km2 (cca mezi Olomoucí, Vrbnem pod Pradědem a Opavou). Těžba břidlic v ní byla soustředěna především do andělskohorského a moravického souvrství. Kvalita nerostné suroviny, původně sedimentu, je určena zrnitostí, postavením ve vrásovém systému, anchimetamorfním postižením a následně saxonským oživením tektonického systému.


O prvním zahájení těžby v oblasti z roku 1776 u Pustých Držkovic (Svoboných Heřmanic) se zmiňuje F. Němec (1949). V první polovině 19. století je v archivech podchycena těžba ba celé řadě ložisek (např. Velká Střelná 1832 aj.).


První těžba se odehrávala v povrchových lomech a lůmcích. Snížená kvalita břidlice u povrchu a tuhé zimy v oblasti přinutily zvláště movité majitele k těžbě podzemním způsobem (Velká Střelná 1871). Protože jílová břidlice byla v pojetí horního zákona nevyhrazeným nerostem, každý majitel pozemku s touto nerostnou surovinou si těžbu i případný průzkum řídil sám. Hlavní rozvoj těžby v oblasti probíhal koncem 19. století. V této době pracovalo snad přes 2000 pracovníků.

Počátkem dvacátého století, kdy se objevil lehčí a levnější eternit, dochází k útlumu těžby. Přesto větší lomy a doly pokračují v těžbě až do 1. světové války. V období mezi dvěmi světovými válkami dochází k obnově zničených dolů (např. doly ve Velké Střelné byly v roce 1931 odvodněny). V tomto období vznikla i Moravsko-slezská břidlicová jednota, která měla pro členství svá přísná pravidla. Během 2.světové války došlo na většině ložisek k útlumu těžby, některá z nich převzaly německé firmy (např. Velkou Střelnou firma Heinz, Tatzel und Co. Aj. - v tomto období zde pracovalo okolo 500 pracovníků, včetně válečných zajatců).


Po ukončení války bylo k ložiskům přiděleno národní správcovství. Vzhledem k odsunu původního obyvatelstva, které se živilo především postojem vládních organizací, dochází postupně k jeho likvidaci. V padesátých letech zůstává otevřeno pouze ložisko Zálužné (v údolí řeky Moravice). V roce 1971 se podařilo znovu otevřít ložisko Staré Oldřůvky (Lesní zátiší, Waldrieden). V sedmdesátých letech se zpracovává břidlicová drť v Nové Vésce na výrobu expanditů.


V roce 1988 byly zahájeny průzkumové práce na ložisku Hrubá Voda (štola Libor), 1990 v Jakartovicích (štola Hermína), 1991 v Nových Oldřůvkách, 1991 ve Svobodných Heřmanicích (drť na výrobu bonnských šindelů), 1992 na Velké Střelné (důl Jan) a 1994 v Klokočově (štola Marie). Expozice muzea dokumentuje historii fotografiemi, nářadím, vzorky, výrobky aj. Případní zájemci si ve zřízené štípárně mohou naštípat libovolný formát krytiny, příp. i srdíčko z břidlice.


V současné době je zpracovaná studie naučné břidlicové stezky pro pěší a cykloturisty, která se bude realizovat od roku 2003. Přes 20 km stezky mapuje nejzajímavější místa břidlicové těžby v okolí města Budišova n. B. a obcí Čermná ve Slezsku a Svatoňovice.


Zveme vás tímto k návštěvě, kterou je také možno sjednat v Městském kulturním a informačním středisku v Budišově nad Budišovkou, t.č. 556 312 040, 556 305 334. Případné pamětníky a majitele věcí, upomínající na zašlou slávu břidlicového průmyslu v České republice, prosíme o kontaktování tamtéž.

Autoři článku:

Ing. Lubomír Franc

RNDr. Stanislav Staněk

Helena Malušová


Muzeum je otevřeno:

Květen, červen - každou sobotu od 9 - 12 hodin

Červenec, srpen - úterý až pátek v době od 9 - 12 a 14 - 16 hodin
- sobota od 9 - 12 hodin

Září - každou sobotu od 9 - 12 hodin


V mimo uvedené dny lze návštěvy dojednat v kanceláři městského kulturního střediska, nebo na výše uvedených telefonních číslech.