Toman a Toman - ruční výroba pohlednic

Svatý Hostýn je nejnavštěvovanějším poutním místem na Moravě a po Velehradě také nejpamátnějším. Již po tři století je hostýnská hora (735 m n.m.)se svou mariánskou svatyní (Basilica minor) cílem tisíců poutníků, kteří zde nacházejí útočiště ve svých životních strastech i potřebách.
Četné archeologické průzkumy prokázaly osídlení tohoto místa již ve starší době kamenné. Pozornosti však neuniknou zbytky opevnění (celkový obvod přes 1 800 metrů) tzv. laténské kultury, jejímiž nositeli byli Keltové. Výzkumy potvrdily domněnku, že Hostýn byl (po Starém Hradisku u Protivanova) druhým keltským oppidem na Moravě.
V poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie stojí nad hlavním oltářem socha Panny Marie v životní velikosti s Ježíškem, který metá blesky, určené Tatarům zobrazeným dole. Tito krutí nájezdníci na počátku 13. století ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na Moravu, kde vraždili a drancovali. Lidé hledali pro sebe a svůj nejskromnější majetek útočiště v lesích a na horách. Podle pověsti byli ti, kdo se uchýlili na Hostýn, zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení divokých nájezdníků. Písemné záznamy o Hostýně pocházejí především od jezuity Bohuslava Balbína. Podle legendy došli na Hostýn také slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří zde rozmetali pohanské obětiště a postavili mariánskou kapli.
V díle Jiřího Crugeria Sacri pulveres z roku 1669 čteme, že lidé zachráněni při tatarském vpádu postavili z vděčnosti na hostýnském vrchu sochu Panny Marie Ochranitelky. Až do třicetileté války stával na Hostýně kostelík zasvěcený Panně Marii, který byl hojně navštěvován poutníky. Na příkaz nekatolických majitelů panství byl však zbořen.
Dnešní bazilika má svůj počátek ve velkolepé stavbě, kterou financoval Jan z Rottalu a jeho potomci. Základní kámen byl položen v roce 1721. Dokončenou stavbu slavnostně posvětil olomoucký biskup Ferdinand Julius Trojer 28. července 1748. Od té doby byl chrám několikrát zničen a celá hostýnská hora opuštěna. Císařským nařízením Josefa II. z roku 1784 byl chrám prohlášen za zbytečný a poutě zakázány. V první polovině 19. století začali věřící organizovat sbírku na opravu chrámu, který byl znovu posvěcen v roku 1845.